Zákon č. 539/2004 Sb.
Zákon, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Platný
Zákon
Účinnost od 01.11.2004
Obsah
ČÁST PRVNÍ
Čl. I
㤠9a
㤠327
„HLAVA DVACÁTÁ PÁTÁ
Oddíl první
§ 375
§ 376
§ 377
§ 378
§ 379
§ 380
§ 381
§ 382
Oddíl druhý
§ 383
§ 384
§ 385
§ 386
§ 387
§ 388
§ 389
§ 390
§ 391
§ 392
§ 393
§ 394
§ 395
§ 396
§ 397
§ 398
§ 399
§ 400
§ 401
§ 402
Oddíl třetí
§ 403
§ 404
§ 405
§ 406
§ 407
§ 408
§ 409
§ 410
§ 411
§ 412
§ 413
§ 414
§ 415
§ 416
§ 417
§ 418
§ 419
§ 420
§ 421
§ 422
Oddíl čtvrtý
§ 423
§ 424
Oddíl pátý
§ 425
§ 426
§ 427
§ 428
§ 429
§ 430
§ 431
§ 432
§ 433
§ 434
§ 435
§ 436
§ 437
§ 438
§ 439
§ 440
§ 441
§ 442
§ 443
§ 444
§ 445
§ 446
Oddíl šestý
§ 447
§ 448
Oddíl sedmý
§ 449
§ 450
§ 451
§ 452
§ 453
§ 454
§ 455
§ 456
§ 457
§ 458
§ 459
§ 460
Čl. II
ČÁST DRUHÁ
Čl. III
ČÁST TŘETÍ
Čl. IV
ČÁST ČTVRTÁ
Čl. V
ČÁST PÁTÁ
Čl. VI
ČÁST ŠESTÁ
Čl. VII
ČÁST SEDMÁ
Čl. VIII
ČÁST OSMÁ
Čl. IX
Zobrazeno prvních 200 z celkem 763 ustanovení tohoto předpisu.
Zobrazit celý předpis →
Pro stažení celého znění použijte tlačítko Stáhnout výše.
539
ZÁKON
ze dne 29. července 2004,
kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Změna trestního řádu
Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 57/1965 Sb., zákona č. 58/1969 Sb., zákona č. 149/1969 Sb., zákona č. 48/1973 Sb., zákona č. 29/1978 Sb., zákona č. 43/1980 Sb., zákona č. 159/1989 Sb., zákona č. 178/1990 Sb., zákona č. 303/1990 Sb., zákona č. 558/1991 Sb., zákona č. 25/1993 Sb., zákona č. 115/1993 Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 154/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu České republiky vyhlášeného pod č. 214/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu České republiky vyhlášeného pod č. 8/1995 Sb., zákona č. 152/1995 Sb., zákona č. 150/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 148/1998 Sb., zákona č. 166/1998 Sb., zákona č. 191/1999 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu České republiky vyhlášeného pod č. 77/2001 Sb., zákona č. 144/2001 Sb., zákona č. 265/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu České republiky vyhlášeného pod č. 424/2001 Sb., zákona č. 200/2002 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 218/2003 Sb., zákona č. 279/2003 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb. a zákona č. 283/2004 Sb., se mění takto:
1. Za § 9 se vkládá nový § 9a, který zní:
Předběžné otázky v působnosti Soudního dvora
(1) Ustanovení § 9 se nepoužije na předběžné otázky, o nichž rozhoduje výlučně Soudní dvůr zřízený předpisy Evropských společenství (dále jen „Soudní dvůr“).
(2) V případě, že soud v řízení podle tohoto zákona podává žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Soudnímu dvoru, vydá rozhodnutí o přerušení řízení.
(3) Při podávání žádosti Soudnímu dvoru o rozhodnutí o předběžné otázce se soud řídí příslušnými předpisy upravujícími řízení před Soudním dvorem.
(4) Rozhodnutí Soudního dvora o předběžné otázce je závazné pro všechny orgány činné v trestním řízení.“.
2. V § 11 se doplňuje odstavec 4, který zní:
„(4) Rozhodnutími podle odstavce 1 písm. f), g) a h) jsou i rozhodnutí soudů a jiných justičních orgánů členských států Evropské unie.“.
3. V § 12 odst. 2 větě druhé se spojka „a“ nahrazuje čárkou a na konci věty se doplňují slova „a v řízení o trestných činech příslušníků Úřadu pro zahraniční styky a informace pověřené orgány Úřadu pro zahraniční styky a informace“.
4. V § 12 odst. 2 se na konci věty třetí doplňují slova „, a dále porušením právních předpisů při umístění a pořízení zboží v členských státech Evropských společenství, je-li toto zboží dopravováno přes státní hranice České republiky, a v případech porušení předpisů daňových, jsou-li celní orgány správcem daně podle zvláštních právních předpisů“.
5. V § 33 odst. 3 se vkládá nová věta první, která zní: „Návrh na rozhodnutí podle odstavce 2 jsou oprávněny podat kromě obviněného a jeho obhájce i osoby uvedené v § 37 odst. 1.“.
6. V § 33 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:
„(4) Pokud byl pravomocným rozhodnutím podle odstavce 2 obviněnému přiznán nárok na bezplatnou obhajobu nebo obhajobu za sníženou odměnu a obviněný o ustanovení obhájce požádá, bude mu obhájce neprodleně ustanoven. Obhájce ustanoví a, pominou-li důvody pro rozhodnutí podle odstavce 2, ustanovení zruší předseda senátu a v přípravném řízení soudce. Ustanovení § 38 odst. 2, § 39 odst. 2, § 40 a 40a se použijí obdobně.“.
Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 5.
7. V § 36 odstavec 4 zní:
„(4) Obviněný musí mít obhájce též
a) v hlavním líčení konaném ve zjednodušeném řízení proti zadrženému,
b) má-li se vyjádřit k tomu, zda se vzdává práva na uplatnění zásady speciality v řízení po vydání z cizího státu (§ 389 odst. 2, § 406 odst. 3),
c) v řízení o vydání do cizího státu (§ 394 odst. 3),
d) v řízení o dalším předání do jiného členského státu Evropské unie [§ 421 odst. 2 písm. a)],
e) v řízení o uznání cizozemského rozhodnutí (§ 452 odst. 2), nebo
f) v řízení, v němž se rozhoduje o uložení ochranného léčení, s výjimkou ochranného léčení protialkoholního.“.
8. V § 158b odst. 1 se za slova „jejím ředitelem,“ vkládají slova „a jde-li o útvar Úřadu pro zahraniční styky a informace, jeho ředitelem,“.
9. V § 161 odst. 3 větě první se spojka „a“ nahrazuje čárkou a za slova „Bezpečnostní informační služby“ se vkládají slova „a příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace“.
10. V § 161 odst. 3 větě druhé se spojka „a“ nahrazuje čárkou a za slova „Bezpečnostní informační služby“ se vkládají slova „a příslušníků Úřadu pro zahraniční styky a informace“.
11. V § 161 odst. 4 se slovo „nebo“ nahrazuje čárkou a za slova „Bezpečnostní informační služby“ se vkládají slova „nebo příslušníky Úřadu pro zahraniční styky a informace“.
12. V § 179a odst. 3 se slova „příslušníků Policie České republiky a příslušníků Bezpečnostní informační služby“ nahrazují slovy „příslušníků Policie České republiky, příslušníků Bezpečnostní informační služby a příslušníků Úřadu pro zahraniční styky a informace“.
13. V § 224 se na konci textu odstavce 1 doplňují slova „, nebo z důvodu uvedeného v § 9a odst. 2“.
14. V § 255 odst. 1 se slovo „anebo“ zrušuje a na konci textu odstavce 1 se doplňují slova „nebo z důvodu uvedeného v § 9a“.
15. V § 266a se odstavec 1 zrušuje.
Dosavadní odstavce 2 a 3 se označují jako odstavce 1 a 2.
16. V § 267 odst. 2 se slova „odst. 2“ nahrazují slovy „odst. 1“.
17. V § 268 odst. 1 písm. b) se slova „(§ 266a odst. 1)“ zrušují.
18. § 327 zní:
(1) Ministr spravedlnosti může upustit od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku, jestliže odsouzený byl nebo má být vydán do cizího státu nebo předán jinému členskému státu Evropské unie na základě evropského zatýkacího rozkazu.
(2) Soud může upustit od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku, jestliže odsouzený byl nebo má být vyhoštěn.
(3) Nedojde-li k vydání odsouzeného do cizího státu, k jeho předání podle odstavce 1 nebo k vyhoštění podle odstavce 2, anebo vrátí-li se v těchto případech vydaný, předaný nebo vyhoštěný, rozhodne soud, že se trest odnětí svobody nebo jeho zbytek vykoná.
(4) Soud může upustit od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku též tehdy, zjistí-li, že odsouzený onemocněl nevyléčitelnou životu nebezpečnou nemocí nebo nevyléčitelnou nemocí duševní.
(5) Proti rozhodnutí podle odstavce 4 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.“.
19. V části čtvrté hlava dvacátá pátá včetně nadpisu zní:
PRÁVNÍ STYK S CIZINOU
Obecná ustanovení
(1) Podle ustanovení této hlavy se postupuje jen tehdy, nestanoví-li vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, jinak.
(2) Podle této hlavy se postupuje i v řízení o dožádáních mezinárodního trestního soudu ustanoveného na základě vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, nebo mezinárodního trestního tribunálu ustanoveného rozhodnutím Rady bezpečnosti Organizace spojených národů vydaným podle kapitoly VII Charty Organizace spojených národů, kterým je Česká republika vázána, (dále jen „tribunál“), pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Ustanovení § 376, 377 a § 432 odst. 1 se neužijí.
(3) Na řízení a rozhodování o předání osoby mezinárodnímu trestnímu soudu nebo tribunálu se přiměřeně použije postup podle druhého oddílu této hlavy o vydávání, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Ustanovení § 392, § 393 odst. 1 písm. b) až j) a odst. 2 a § 399 odst. 2 se neužijí.
(4) Na řízení a rozhodování o průvozu osoby územím České republiky pro účely řízení před mezinárodním trestním soudem nebo tribunálem nebo pro účely výkonu trestu uloženého mezinárodním trestním soudem nebo tribunálem se přiměřeně použije postup podle čtvrtého oddílu této hlavy, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.
(5) Na výkon rozhodnutí mezinárodního trestního soudu nebo tribunálu se přiměřeně použije postup podle sedmého oddílu této hlavy o uznávání a výkonu cizozemských rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Takovým rozhodnutím se rozumí i rozhodnutí mezinárodního trestního soudu nebo tribunálu o restituci majetku nebo odškodnění obětí. Trestnost činu podle právního řádu České republiky (§ 449) se nevyžaduje. Ustanovení § 450 odst. 1 písm. d) až g) a § 451 odst. 1 se nepoužijí.
Vzájemnost
(1) Není-li právní styk mezi Českou republikou a dožadujícím státem upraven mezinárodní smlouvou, orgány činné v trestním řízení České republiky vyhoví takové žádosti, poskytne-li dožadující stát záruku, že vyhoví obdobné žádosti orgánu České republiky.
(2) Podmiňuje-li dožádaný stát v právním styku uvedeném v odstavci 1 vyhovění žádosti orgánu činného v trestním řízení České republiky zárukou vzájemnosti, může ji poskytnout Ministerstvo spravedlnosti, anebo, jde-li o přípravné řízení, Nejvyšší státní zastupitelství.
(3) Postup podle odstavců 1 a 2 je vyloučen, je-li vyřízení takové žádosti podmíněno podle ustanovení této hlavy existencí mezinárodní smlouvy.
Ochrana zájmů státu
Žádosti orgánu cizího státu nelze vyhovět, jestliže by jejím vyřízením byla porušena Ústava České republiky nebo takové ustanovení právního řádu České republiky, na kterém je třeba bez výhrady trvat, anebo jestliže by vyřízením žádosti byl poškozen jiný významný chráněný zájem České republiky.
Ochrana a použití informací
(1) Na poskytování informací orgány České republiky o jejich postupu podle ustanovení této hlavy se užije ustanovení § 8a přiměřeně.
(2) Orgány České republiky nezveřejní ani neposkytnou bez výslovného souhlasu příslušného orgánu cizího státu informace nebo důkazy získané od něj na základě žádosti přijaté nebo zaslané podle ustanovení této hlavy anebo v souvislosti s ní, ani je nepoužijí pro jiné účely, než pro které byly zaslány anebo vyžádány, jestliže je k tomu zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, anebo jestliže informace nebo důkazy byly poskytnuty pouze pod podmínkou dodržení těchto omezení.
Doručování žádostí
(1) Orgány České republiky mohou zahájit řízení podle této hlavy na základě žádosti orgánu cizího státu, která jim byla doručena telefonem, faxem nebo elektronicky podle zvláštních právních předpisů, nemají-li pochybnosti o její hodnověrnosti a nesnese-li věc odkladu. Originál žádosti musí být následně předložen ve lhůtě stanovené dožádaným orgánem.
(2) Doručení písemnosti v trestním řízení osobě v cizím státě poštou je možné, jen stanoví-li tak vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána.
(3) Žádosti podle této hlavy lze do cizího státu zasílat nebo z cizího státu přijímat i prostřednictvím Mezinárodní organizace kriminální policie (dále jen „Interpol“), zejména nesnese-li věc odkladu.
(4) Prostřednictvím Interpolu je možno rovněž vyměňovat údaje a informace o době a dalších podrobnostech předávání, přebírání a převozu osob nebo věcí podle § 380.
Převzetí a předávání osob a věcí
(1) Osobu vydávanou nebo předávanou z cizího státu na základě žádosti podle této hlavy převezme od orgánů cizího státu Policie České republiky. Osobu, která byla takto převzata, předá Policie České republiky nejbližší vazební věznici nebo jiné věznici, pokud není v ustanoveních této hlavy stanoveno jinak. O umístění této osoby do věznice informuje věznice, která ji převzala, bez odkladu příslušný soud a státního zástupce, který vykonává ve věznici dozor.
(2) Osobu vydávanou nebo předávanou do cizího státu na základě žádosti podané podle ustanovení této hlavy převezme Policie České republiky od vazební věznice nebo věznice a předá ji orgánům cizího státu.
(3) Průvoz osoby územím České republiky podle § 422 až 424 provede Policie České republiky.
(4) Policie České republiky provede rovněž předání nebo vrácení věci podle § 441 a převzetí nebo vrácení věci předané z cizího státu na žádost orgánů České republiky, pokud věc není možné nebo vhodné zaslat poštou, jakož i průvoz věci územím České republiky na žádost orgánů cizího státu.
(5) Osoby, které se podle ustanovení této hlavy předávají orgánům cizího státu anebo které se od orgánů cizího státu přebírají, nemusí být vybaveny pro účely překročení státních hranic cestovními doklady.
Způsob rozhodování soudu
V řízení podle této hlavy rozhoduje soud usnesením, nestanoví-li ustanovení této hlavy jinak.
Náklady
(1) Náklady, které vznikly orgánu České republiky při vyřizování žádosti orgánu cizího státu podle této hlavy, nese stát.
(2) Pokud vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, umožňuje úhradu nákladů uvedených v odstavci 1 nebo jejich části od dožadujícího státu, anebo i bez takové mezinárodní smlouvy, je-li to ve vzájemném styku státu dožadujícího a dožádaného obvyklé, předloží orgán, kterému náklady vznikly, Ministerstvu spravedlnosti vyčíslení těchto nákladů, jejich odůvodnění a údaje o bankovním spojení za účelem uplatnění jejich úhrady u dožadujícího státu.
(3) Náklady, které vznikly cizímu státu v souvislosti se žádostí orgánu České republiky a jejichž úhradu dožádaný stát uplatnil v souladu s vyhlášenou mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána, nebo i bez takové mezinárodní smlouvy, je-li to ve vzájemném styku státu dožadujícího a dožádaného obvyklé, nese stát. Náklady, které vznikly cizímu státu při průvozu osoby nebo věci územím jeho státu z jiného státu na území České republiky v souvislosti se žádostí orgánu České republiky a jejichž úhradu tento stát žádá, nese stát. Oprávnění požadovat úhradu těchto nákladů po odsouzeném v rámci náhrady nákladů trestního řízení tím není dotčeno.
Vydávání
Vyžádání z ciziny
(1) Orgánem oprávněným vyžádat obviněného z cizího státu je Ministerstvo spravedlnosti. Činí tak na žádost soudu, který vydal mezinárodní zatýkací rozkaz podle § 384.
(2) Lze-li důvodně předpokládat, že obviněný nebude z cizího státu vydán, Ministerstvo spravedlnosti informuje o této skutečnosti neprodleně soud, který vydal mezinárodní zatýkací rozkaz, s uvedením důvodů, pro které lze očekávat, že obviněný nebude z cizího státu vydán.
(3) Na základě informace podle odstavce 2 může soud po přezkoumání důvodů, pro které lze očekávat, že obviněný nebude z cizího státu vydán, mezinárodní zatýkací rozkaz zrušit. Rozhodnutí učiní v neveřejném zasedání.
(4) Nejde-li o řízení o vydání pro účely výkonu trestu odnětí svobody, může státní zástupce proti rozhodnutí podle odstavce 3 podat stížnost, která má odkladný účinek.
(1) Zdržuje-li se obviněný v cizím státě a je-li třeba ho vyžádat, vydá předseda senátu nebo soudce příslušného soudu mezinárodní zatýkací rozkaz (dále jen „zatýkací rozkaz“). V přípravném řízení tak učiní na návrh státního zástupce.
(2) Zatýkací rozkaz musí obsahovat
a) název, adresu, číslo telefonu, faxu a elektronickou adresu orgánu, který zatýkací rozkaz vydal,
b) jméno a příjmení obviněného, další osobní údaje umožňující jeho identifikaci a údaje o státní příslušnosti, popřípadě i jeho popis, fotografii a otisky prstů,
c) vylíčení skutkového děje s přesným vyznačením doby, místa a způsobu spáchání,
d) zákonné pojmenování trestného činu s doslovným zněním příslušných zákonných ustanovení, včetně stanovené trestní sazby pro daný trestný čin,
e) ustanovení o promlčení a popis úkonů ovlivňujících plynutí promlčecí doby, pokud od spáchání trestného činu do vydání zatýkacího rozkazu uplynula doba delší než 3 roky.
(3) Zatýkací rozkaz pro účely vyžádání odsouzeného z cizího státu k výkonu trestu odnětí svobody musí kromě údajů uvedených v odstavci 2 písm. a) až d) obsahovat též údaj, kterým soudem a k jakému trestu byl odsouzen, a údaje o způsobu zajištění práv obhajoby obviněného v řízení, pokud byl rozsudek vydán v řízení proti uprchlému nebo v jeho nepřítomnosti, s připojením znění § 306a. Zatýkací rozkaz musí obsahovat také ustanovení o promlčení a dále popis úkonů ovlivňujících plynutí promlčecí doby, pokud od právní moci rozsudku do vydání zatýkacího rozkazu uplynula doba delší než 5 let. K zatýkacímu rozkazu se připojí originál nebo opis rozsudku s doložkou právní moci.
(4) Zatýkací rozkaz musí být opatřen podpisem soudce, který ho vydal, a otiskem kulatého razítka soudu. Je-li dožádanému státu nutno doručit i překlad zatýkacího rozkazu do cizího jazyka, připojí k němu soud překlad vyhotovený tlumočníkem. Totéž platí i pro překlad rozsudku, pokud jde o vyžádání odsouzeného k výkonu trestu odnětí svobody.
(5) Zatýkací rozkaz pozbývá platnosti
a) jeho zrušením,
b) dodáním vydané osoby soudu, který zatýkací rozkaz vydal, nebo
c) předáním vydané osoby jinému orgánu v České republice, který je oprávněn ji přijmout.
(6) Soud, který zatýkací rozkaz vydal, ho zruší, pokud zanikly důvody, pro které jej vydal, nebo zjistí-li se dodatečně důvody, pro které jej nelze vydat (§ 385). O zrušení zatýkacího rozkazu neprodleně informuje Ministerstvo spravedlnosti, jemuž též doručí usnesení o zrušení zatýkacího rozkazu. Ministerstvo spravedlnosti zajistí provedení nezbytných opatření.
Soud zatýkací rozkaz nevydá, jestliže
a) předpokládá uložení jiného trestu než nepodmíněného trestu odnětí svobody anebo nepodmíněného trestu odnětí svobody kratšího než čtyři měsíce,
b) trest odnětí svobody, který má být vykonán, nebo jeho zbytek je kratší než čtyři měsíce,
c) vydáním by České republice vznikly náklady nebo důsledky zjevně nepřiměřené veřejnému zájmu na trestním stíhání anebo výkonu trestu odnětí svobody osoby, o jejíž vydání jde,
d) vyžádáním z cizího státu by byla osobě, o jejíž vydání jde, způsobena újma zjevně nepřiměřená významu trestního řízení anebo následkům trestného činu, zejména s ohledem na její věk, sociální postavení anebo rodinné poměry.
(1) Nesnese-li věc odkladu, může Ministerstvo spravedlnosti na žádost předsedy senátu nebo soudce soudu příslušného pro vydání zatýkacího rozkazu požádat orgány cizího státu o uvalení předběžné vazby na obviněného. V přípravném řízení tak soud učiní na návrh státního zástupce. Žádost musí obsahovat údaje uvedené v § 384 odst. 2 písm. a) až e), jakož i prohlášení, že proti obviněnému byl anebo bude vydán zatýkací rozkaz a bude následně požádáno o jeho vydání.
(2) Soud zašle zatýkací rozkaz vyhotovený podle § 384 odst. 2 až 4 a opatřený překladem do příslušného jazyka Ministerstvu spravedlnosti dodatečně, nejpozději však ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy Ministerstvu spravedlnosti byla doručena žádost soudu podaná podle odstavce 1.
(1) Obviněného, jehož cizí stát vydal, převezmou policejní orgány a dodají jej bez odkladu soudu, jehož předseda senátu zatýkací rozkaz vydal. Jestliže je obviněný vydáván na základě zatýkacích rozkazů více soudů, odevzdá se soudu určenému Ministerstvem spravedlnosti.
(2) Nejde-li o vydání k výkonu trestu, předseda senátu je povinen obviněného do 24 hodin od odevzdání vyslechnout a rozhodnout o vazbě. Na řízení o vzetí do vazby se přiměřeně užijí ustanovení § 67 až 74.
(3) Doba strávená převozem obviněného do České republiky se nezapočítává do lhůt podle § 71; tato doba se však započte do délky výkonu trestu vykonávaného v České republice.
(1) Byl-li obviněný vydán cizím státem s výhradou, je nutno výhradě vyhovět.
(2) Jestliže byla osoba vyžádána nebo vydána k výkonu trestu odnětí svobody jen pro některý z trestných činů, za které byl dříve uložen úhrnný anebo souhrnný trest, soud ve veřejném zasedání stanoví přiměřený trest za trestné činy, na které se vydání vztahuje.
(3) Jestliže dožádaný stát vydá k výkonu trestu odnětí svobody osobu, které byl trest uložen pravomocným rozsudkem, s výhradou vůči řízení, které vydání předcházelo, soud ve veřejném zasedání vydanou osobu vyslechne a
a) jestliže vydaná osoba souhlasí s výkonem uloženého trestu, soud rozhodne, že se rozsudek vykoná, nebo
b) jestliže vydaná osoba s výkonem uloženého trestu nesouhlasí, soud v potřebném rozsahu zruší rozsudek a současně rozhodne o vazbě; v dalším řízení postupuje přiměřeně podle § 306a.
(4) K řízení podle odstavce 3 je příslušný soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.
(5) Proti rozhodnutí podle odstavce 3 písm. b) je přípustná stížnost, která má, jestliže nejde o rozhodnutí o vazbě, odkladný účinek.
Zásada speciality
(1) Obviněný může být stíhán jen pro trestné činy, pro které byl vydán, ledaže
a) po svém propuštění z vazby anebo výkonu trestu odnětí svobody se zdržuje na území České republiky více než 45 dní, přestože ho mohl opustit,
b) opustil území České republiky a dobrovolně se vrátil zpět anebo byl na území České republiky dopraven z třetího státu zákonným způsobem,
c) dožádaný stát se vzdal uplatnění zásady speciality anebo udělil dodatečný souhlas k trestnímu stíhání pro další trestné činy, nebo
d) se v řízení o jeho vydání výslovně vzdal práva na uplatnění zásady speciality všeobecně nebo ke konkrétním trestným činům spáchaným před jeho vydáním.
(2) Jestliže se vydaná osoba nevzdala uplatnění zásady speciality podle odstavce 1 písm. d) a pokud to připouští vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, soud, který vydal zatýkací rozkaz, takovouto osobu vyslechne za přítomnosti jejího obhájce a poučí ji o možnosti vzdát se práva na uplatnění zásady speciality, jakož i o důsledcích tohoto prohlášení. Do protokolu soud uvede trestné činy, kterých se toto prohlášení týká, a to jejich zákonným pojmenováním, číselným označením a popisem skutku tak, aby nemohly být zaměněny s jiným trestným činem.
(3) Za dodatečný souhlas podle odstavce 1 písm. c) se považuje rovněž žádost dožádaného státu o převzetí trestního stíhání vydané osoby pro trestné činy spáchané na jeho území před jejím vydáním. To platí i ohledně trestního oznámení podaného dožádaným státem.
(4) Na podání žádosti o dodatečný souhlas dožádaného státu s trestním stíháním pro jiný trestný čin, než který byl předmětem původní žádosti o vydání, se přiměřeně použijí § 383 a 384.
(5) Do doby, než dožádaný stát vydá dodatečný souhlas se stíháním pro další trestné činy, lze v řízení o těchto trestných činech provádět jen neodkladné nebo neopakovatelné úkony.
(6) Odstavce 1 až 4 se přiměřeně použijí rovněž na výkon trestu odnětí svobody, který byl vydané osobě uložen soudem České republiky před jejím vydáním a který nebyl předmětem původní žádosti o vydání.
Dočasné převzetí vydávané osoby
(1) Jestliže dožádaný stát po povolení vydání nepředá vydanou osobu na území České republiky z důvodu, že je trestně stíhána orgány tohoto státu nebo má vykonat trest odnětí svobody uložený jeho orgány v souvislosti s jiným trestným činem, než který byl předmětem žádosti o vydání, předseda senátu nebo soudce, který vydal zatýkací rozkaz, může požádat Ministerstvo spravedlnosti o zajištění dočasného převzetí vyžádané osoby na území České republiky za účelem provedení úkonů nezbytných pro ukončení trestního stíhání. V přípravném řízení tak učiní na návrh státního zástupce.
(2) Soud v žádosti, kterou předloží Ministerstvu spravedlnosti, uvede, pro které úkony je přítomnost vyžádané osoby potřebná, s uvedením dne nebo časového období, na které je třeba její přítomnost zajistit.
(3) Na řízení o zajištění dočasného převzetí vyžádané osoby se přiměřeně použije ustanovení § 440.
Vydání do ciziny
(1) Pro přijetí žádosti orgánů cizího státu o vydání osoby z České republiky do cizího státu je příslušné Ministerstvo spravedlnosti. Účinky doručení má i doručení žádosti Nejvyššímu státnímu zastupitelství, které žádost předá příslušnému státnímu zástupci k provedení předběžného šetření podle § 394; kopii žádosti vždy doručí Ministerstvu spravedlnosti. Není-li příslušný státní zástupce znám, postoupí žádost Ministerstvu spravedlnosti.
(2) K žádosti cizího státu o vydání musí být připojen
a) originál nebo ověřená kopie odsuzujícího rozsudku, zatýkacího rozkazu nebo jiného rozhodnutí se stejným účinkem,
b) popis skutku, pro který se vydání žádá, včetně uvedení doby a místa jeho spáchání a jeho právní kvalifikace,
c) znění použitých právních předpisů dožadujícího státu.
(3) Jestliže k žádosti nebyly připojeny listiny a údaje uvedené v odstavci 2 anebo informace poskytnuté dožadujícím státem nejsou dostatečné, vyžádá Ministerstvo spravedlnosti, neumožňuje-li vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, přímý styk justičních orgánů, doplňující informace. V takovém případě může stanovit lhůtu pro jejich předložení.
Trestné činy podléhající vydávání
(1) Vydání osoby do cizího státu je přípustné, jestliže skutek, pro který se vydání žádá, je podle trestního zákona České republiky trestným činem a horní hranice trestu odnětí svobody, který je možné za tento trestný čin uložit podle trestního zákona České republiky, je nejméně jeden rok.
(2) Vydání osoby do cizího státu k výkonu již uloženého trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spočívajícího ve zbavení svobody (dále jen „ochranné opatření“) pro trestný čin podle odstavce 1 je přípustné, jestliže uložený trest nebo ochranné opatření, které mají být vykonány, anebo jejich zbytek, činí nejméně čtyři měsíce. Více uložených trestů nebo ochranných opatření anebo nevykonané zbytky takových trestů či ochranných opatření se sčítají, je-li to podle povahy trestu nebo ochranného opatření možné.
(3) Jestliže cizí stát požádal o vydání osoby pro několik trestných činů, z nichž alespoň jeden splňuje podmínky uvedené v odstavci 1, vydání je přípustné i pro trestní stíhání vedené pro jiné trestné činy anebo za účelem výkonu jiných trestů, pro které by jinak z důvodu výměry trestu anebo zbytku trestu nebylo přípustné.
Nepřípustnost vydání
(1) Vydání osoby do cizího státu je nepřípustné, jestliže
a) jde o státního občana České republiky,
b) jde o osobu, které bylo v České republice přiznáno postavení azylanta, v rozsahu ochrany poskytnuté této osobě zvláštním právním předpisem nebo mezinárodní smlouvou,
c) trestní stíhání nebo výkon trestu odnětí svobody jsou podle právního řádu České republiky promlčeny,
d) trestní stíhání je nepřípustné v důsledku udělení milosti či amnestie,
e) trestný čin, pro který se vydání žádá, má výlučně politický anebo vojenský charakter,
f) trestný čin spočívá v porušení daňových, celních, devizových předpisů anebo v porušení jiných finančních práv státu,
g) trestný čin byl spáchán na území České republiky, kromě případů, kdy s ohledem na zvláštní okolnosti spáchání trestného činu je třeba dát přednost provedení trestního stíhání v dožadujícím státě z důvodů náležitého zjištění skutkového stavu a z důvodů týkajících se výměry trestu anebo jeho výkonu,
h) za trestný čin, pro který se vydání žádá, je možné v dožadujícím státě uložit trest smrti, kromě případu, kdy dožadující stát zaručí, že trest smrti nebude uložen,
i) dožadující stát žádá o vydání k vykonání trestu smrti, anebo
j) vyžádaná osoba nebyla za trestný čin podle právního řádu České republiky v době jeho spáchání trestně odpovědná anebo jsou dány jiné důvody vylučující její trestní odpovědnost.
(2) Má-li být osoba vydána do státu, jenž je smluvní stranou Úmluvy k provedení dohody podepsané dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích, k důvodům nepřípustnosti vydání podle odstavce 1 písm. c) a d) se nepřihlíží.
Předběžné šetření
(1) Státní zástupce krajského státního zastupitelství, jemuž Ministerstvo spravedlnosti nebo Nejvyšší státní zastupitelství zaslalo žádost cizího státu o vydání nebo který se dozvěděl o trestném činu, pro který by cizí stát mohl žádat o vydání, provede předběžné šetření. Účelem předběžného šetření je zejména zjistit, zda vydání osoby do cizího státu nebrání skutečnosti uvedené v § 393 odst. 1.
(2) Předběžné šetření je zahájeno zadržením osoby podle § 395 nebo vyžádáním potřebných zpráv.
(3) V řízení o vydání musí osoba, o jejíž vydání jde, mít obhájce.
(4) Státní zástupce takovou osobu vyslechne a seznámí ji s obsahem žádosti o vydání, pokud tak již neučinil v průběhu zadržení podle § 395 odst. 1. Jestliže tato osoba uvádí okolnosti vyvracející podezření a nabízí o nich důkazy, které mohou být bez značných průtahů provedeny, vztahuje se předběžné šetření i na ně.
(5) Ministerstvo spravedlnosti na podnět státního zástupce, případně i bez tohoto podnětu, vrátí žádost o vydání orgánu státu, který o vydání požádal, jestliže
a) osoba, o jejíž vydání bylo žádáno, zemřela,
b) osoba, o jejíž vydání bylo žádáno, není podle právního řádu České republiky vzhledem ke svému věku trestně odpovědná,
Obsah
ČÁST PRVNÍ
Čl. I
㤠9a
㤠327
„HLAVA DVACÁTÁ PÁTÁ
Oddíl první
§ 375
§ 376
§ 377
§ 378
§ 379
§ 380
§ 381
§ 382
Oddíl druhý
§ 383
§ 384
§ 385
§ 386
§ 387
§ 388
§ 389
§ 390
§ 391
§ 392
§ 393
§ 394
§ 395
§ 396
§ 397
§ 398
§ 399
§ 400
§ 401
§ 402
Oddíl třetí
§ 403
§ 404
§ 405
§ 406
§ 407
§ 408
§ 409
§ 410
§ 411
§ 412
§ 413
§ 414
§ 415
§ 416
§ 417
§ 418
§ 419
§ 420
§ 421
§ 422
Oddíl čtvrtý
§ 423
§ 424
Oddíl pátý
§ 425
§ 426
§ 427
§ 428
§ 429
§ 430
§ 431
§ 432
§ 433
§ 434
§ 435
§ 436
§ 437
§ 438
§ 439
§ 440
§ 441
§ 442
§ 443
§ 444
§ 445
§ 446
Oddíl šestý
§ 447
§ 448
Oddíl sedmý
§ 449
§ 450
§ 451
§ 452
§ 453
§ 454
§ 455
§ 456
§ 457
§ 458
§ 459
§ 460
Čl. II
ČÁST DRUHÁ
Čl. III
ČÁST TŘETÍ
Čl. IV
ČÁST ČTVRTÁ
Čl. V
ČÁST PÁTÁ
Čl. VI
ČÁST ŠESTÁ
Čl. VII
ČÁST SEDMÁ
Čl. VIII
ČÁST OSMÁ
Čl. IX
Přihlaste se pro poznámky, oblíbené a upozornění
Informace o předpisu
| Citace | Zákon č. 539/2004 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony |
|---|---|
| Typ předpisu | Zákon |
| Autor | - |
| Sbírka | Sbírka zákonů |
| Datum vyhlášení | 22.10.2004 |
|---|---|
| Účinnost od | 01.11.2004 |
| Účinnost do | - |
| Stav | Platný |
Znění předpisu má informativní charakter.
Komentáře 0